V této sekci článků "Vzpomínky" se většinou věnuji dávné historii z mládí. Dnes jak jsme chodili a touzlali se po Opavě místo povinných školních schůzek v Pionýru...
Ve dvanácti letech (v šesté třídě), jak si vzpomínám, jsem
často četl Rychlé šípy. Chodil jsem do Zakladni devitilete skoly Boženy
Němcové v Opavě (v té době byla uzakoněná devítiletá docházka). V této
škole, na Kylešovském kopci, byli výborní učitelé.
Takoví normální, nenutili nás vstupovat do Pionýra, kde se musely nosit rudé šátky. Přesto jsem se spolužákem Lošem Krakowkou (chodil o třídu výše) do tohoto kroužku přihlásili.
Inspirací pro nás byly právě ty Rchlé šípy, protože učitel (tělocvikář a
češtinář) pan Vavrečka, zřejmě stejně inspirován, nás v Pionýru velmi
často směroval do přírody. Po vzoru Rychlých šípů jsme kromě toho
vyráběli různé kutilské předměty. A to se nám náramně líbilo.
Avšak jinak byly pionýrské schůzky velice nudné. Samé řeči o socialismu, jeho výhodách apod. Takžese hodněkrát stávalo, že jsme do Pionýra, já a Krakowka, nešli a
měli svůj tajný program.
Časté cesty místo Pionýra vedly na Šibeňák, který byl u silnice do Hradce nad Moravicí. Tam byla džungle cestiček v křoví, kde se hrálo bezvadně na schovávanou. Po návratu se nás většinou nikdo neptal, kde jsme byli, takže se na naši absenci v Pionýru zapomnělo.
Leoš Krakowka, doktor přírodních věd (RNDr.) už bohužel není mezi námi, a tak mně zbyly jen ty vzpomínky, či poslech audioknihy Rychlé šípy.
Květoslav Vícha, 21. března 2021
Komentáře
Okomentovat