Jsem se svými sourozenci z Jesenického pohraniční. Dvě holky, a jeden kluk.
Hodně jsme tehdy navštěvovali tetu, která bydlela asi jeden kilometr od našeho bydliště v rodinném domku u říčky. Moje sestra v té době měla asi 4,5 roků. Mně bylo tehdy 2,5 roků a bráška byl ještě v kočárku. Starší sestra nás měla hlídat, což nebylo moc rozumné!
A co se stalo?
Neštěstí v tomto příběhu bylo, že kolem domku naší tety tekla menší říčka. Sestra s bráchou v kočárku se procházela blízko po břehu říčky, já jsem ji doprovázela.
Když bráška začal najednou plakat, vlivem nervozity, či zbrklosti, sestře se kočárek vysmekl z ruky a překlopil do říčky!
To bylo nadělení!! Hned vedle v domku pekla teta s naší maminkou buchty, ale nevěděli, co se stalo. Byly to vteřinové okamžiky!
Já jsem se bála do říčky skočit a bráchu zachránit!
Začala jsem hrozně křičet a pištět, až si toho všimli kolemjdoucí. Naštěstí tedy pán skočil do říčky pro brášku, který navíc spadl na tvář. Už byl téměř modrý od chladné vody. Nakonec všechno dobře dopadlo.
Jedno poučení jsem si do života vzala - když rodiče nedávají na své děti dobrý pozor, stačí chvilka a neštěstí se stane hned!
Od té doby, jako by si to brácha dobře pamatoval, že jsem mu svým způsobem zachránila život, jsme jako siamská dvojčata.
Komentáře
Okomentovat